Dolní Kounice | Historické povodně

Historické povodně

Rok 1775

Při první historické povodni 4. února 1775 došlo k výraznému rozlivu řeky Jihlavy. Velká voda strhla most i s mýtním domkem, splav, cca 50 domů v ulici Jiráskova a byl poškozen i tamější mlýn.

Roky 1806, 1812 a 1820

V těchto letech došlo na území města také k povodním a bylo strženo 108 domů a most.

Rok 1862

K největším povodním na území města Dolní Kounice došlo v noci z 1. na 2. února 1862. Řeka Jihlava se vylila z břehů, a protože voda s sebou nesla obrovské množství ledových ker, dřeva a různých trosek, strhávala vše, co jí stálo v cestě. Byl zničen most a splav, poškozen mlýn a 180 domů bylo strženo (v některých pramenech 220). Poškozen byl také starý gotický kostel u řeky (voda v něm dosáhla výšky přes 2 m a zničila všechny staré hrobky umístěné v kostele), který musel být kvůli špatnému technickému stavu o několik let později zbořen. Během této povodně byl výrazně ohrožen majetek a životy obyvatel – 5 osob při povodni zahynulo, jedna osoba zahynula v domě na Rybárně a čtyři osoby zemřely v domě v ulici Na Písku, který později již nebyl obnoven. Voda tehdy pustošila všechny obce v povodí řeky.

Prudká náhlá obleva z přelomu ledna a února 1862 byla doprovázena extrémními dešťovými srážkami, na tuto dobu nezvyklými. Jejich následkem se ve dnech 1. až 4. února rozvodnily řeky téměř po celé Evropě. Vznikly obrovské škody na staveních, polích a silnicích. Musela být zastavena pošta i doprava po železnicích. Navíc se na mnoha místech dostavila bouře s krupobitím, která zkázu dokonala. Dále je známo, že následně došlo k prudkému ochlazení, voda vylitá z koryta zamrzla a ještě tak zhoršila následky povodně.

Osudné noci jindy poklidná Jihlava s pramenem u obce Jihlávka na Vysočině navýšila svou hladinu o několik metrů za soutokem s Oslavou a Rokytnou. Později večer zpustošila níže položené části Ivančic, prohnala se zúženým prostorem Střibského mlýna a rozlila se do šíře mezi Moravskými a Novými Bránicemi (zde díky širokému údolí a výše postaveným budován mnoho škod nezpůsobila). V Dolních Kounicích s velkým hukotem naplnila úzké údolí mezi ulicí Skalní a Ivančickou. Domy na levém břehu tehdy ještě nechránil násep se silnicí zvanou Gagarinka a bezprostředně na řeku navazovaly zahrady domů z ulice Jiráskovy (podobně to vypadalo i na Rybárně. Voda vtrhla do domů, a protože nesla velké množství ker, dřeva a trosek, strhávala vše, co jí bylo v cestě, proudy vody se draly do domů a chlévů, komor a sklepů, lámaly ploty a bouraly zdi. Většina domů byla vystavěna z nepálených cihel nebo dřeva a s rachotem se řídily do proudu vody.

Díky této povodni si obyvatelé uvědomili potřebu se nějak chránit před povodněmi. Za přispění státu začalo budování protipovodňové hráze mezi Dolními Kounicemi a Cvrčovicemi v těch místech, kde voda mohla jednotlivé obce ohrozit. Výstavba hrází začala někdy kolem roku 1900 a trvala pravděpodobně několik let.

Před povodní stály domy na ulici na Rybárně v úrovni zahrad, které leží při levém břehu řeky. Prakticky všechny musely být zbourány - jejich sutiny byly pokryty navážkou a tím došlo k tomu, že nové domy byly stavěny asi o 1,5 m výše než dříve. Zároveň proběhla stavba 9 m široké komunikace, které byla společně s chodníkem dokončena v roce 1900 a byl tak vytvořen val proti zvýšené hladině vody. O 2 roky později byl zhotoven i pevný most nad kanálem z ulice Na Písku.

Roky 1934, 1941, 1947, 1950, 1951, 1954 a 1985

Povodně byly způsobeny mohutnými přívalovými srážkami a následnými splachy z polí a vinohradů kolem města. Až do roku 1990 byl prostor hliniště cihelny Karlovská a Kozí hory bez porostu, a proto nebyla voda přirozeně zadržována a tekla až do údolního intravilánu města. Nejvíce postiženy byly ulice Karlovarská (zejména dům č. p. 286), Benátky, Jiráskova a náměstí Míru (voda tekla z hliniště cihelny). Dále se voda valila od ZŠ a MŠ na ulici Smetanova (č. p. 547) směrem dolů na náměstí Míru před Restauraci U šedého vlka (č. p. 296). Povodně zasáhly také horní část ulice Hlavní a ulici Růžová. V současné době krajina nad ulicemi změnila svůj ráz – nachází se zde více porostu a voda je tím přirozeně více zadržována.

V ulici Kozí, později Čápově mnohdy dosahovaly bouřkové vody výše 1 m i více a silnice se více podobala řece než ulici. Nejhorší situace nastala ve středu 1. srpna 1934, kdy došlo k obrovské průtrži mračen a voda valící se přes Mělčany způsobila přímo katastrofu. Ve farní kronice Dolních Kounic je o této povodni záznam:

"...Ve středu, 1. srpna ke 4. hodině odpoledne stihla celé Brněnsko velká bouře s lijákem, který trval skoro do půlnoci a všude způsobil hodně škody. V Mělčanech byl provázen průtrží mračen. V Kounicích zaplaveno celé hřbitovní náměstí až k mostu. Voda vběhla do domů, obchodů a zaplavila sklepy. Přímo katastrofálně byly postiženy Mělčany. Mnoho rodin přišlo o celý majetek. Celá řada domů vpravo od kaple po proudu byla poškozena a z několika domů zbylo jen trochu žluté blátivé hlíny. Uhynulo na 60 vepřů, 8 kusů hovězího, všechna drůbež a králíci. Koně a některé krávy se zachránili tím, že se předníma nohama opřeli o žlaby a hlavy držely nad vodou, která někde dostoupila výše až 2 metrů. Štěstí, že ten příval nepřišel v noci, jistě by i mnohý lidský život padl za oběť. Na 60 hasičských sborů se tam střídalo v záchranných pracích. Celý týden trvalo čerpání vody ze sklepů. Z okolních vesnic vysílány tam pracovní sbory a též potraviny a pícniny ... Lid se bránili jak jen mohli. Naříkali, bědovali, plakali, vyváděli dobytek ze zatopených stájí, ale ve strachu nechtěli ze stájí odejít. Voda neustále stoupala, takže místy po pás se chodilo ve vodě za silného lijáku a zachraňovalo se, co se dalo, nakonec byla nucena správa obce volati o pomoc vojsko z Brna a hasičské sbory z okolí. Z okolních sborů přijely na pomoc Ivančice, Oslavany, Moravský Krumlov, Ořechovičky, Střelice a Hlína. Též pracovní četa vojska od 106. dělostřeleckého pluku přijela autem z Brna a zúčastnila se záchranných prací..."

Po druhé světové válce byly nejhorší bouře v roce 1951 a poté 1954. Obyvatelé na základě četných povodní z nichž největší proběhly v letech 1934, 1951 a 1954 nazývaly ulici Čápovu Benátkami. Tento název ulice po roce 1989 dostala ulice i oficiálně.

Rok 2006

Poslední významná povodeň zasáhla město 31. března 2006, kdy vlivem vydatných srážek došlo k rozsáhlému rozvodnění řeky Jihlavy a k zatopení zahrad a sklepů domů nacházejících se v bezprostřední blízkosti toku (naměřen průtok 248 m³ při III. SPA). Vzhledem k velkému množství vody nebyly kanálové vpusti schopny pojmout všechnu vodu. Voda stekla do údolního intravilánu města z pěšinek mezi ulicemi Trboušanská a Bezručová do suterénu bytovky Bezručova č. p. 562. Škody na obecním i soukromém majetku byly obrovské a jejich odstraňování trvalo několik dní.