Hydrologické údaje

Základní údaje o vodních tocích na území SO ORP Karviná

Vodní toky na území SO ORP Karviná spadají do působnosti Povodí Odry, státní podnik. Území je bohaté na tekoucí i stojaté vody. Povrchovou vodu z území odvádí řeka Olše, pramenící v Polsku, se svými přítoky. Řeka Olše vymezuje na jihovýchodě zhruba polovinu hranice území s Polskem. Koryto je regulováno řadou jezů, na obou březích je vybudována protipovodňová hráz. Nejvýznamnějšími přítoky řeky Olše na území ORP Karviná jsou vodní toky Stonávka a Petrůvka. Územím však protéká celá řada přirozených a také umělých vodotečí.

Vodní toky na území SO ORP Karviná

Hydrologické charakteristiky hlavních vodních toků

Olše 

Řeka Olše pramení na území sousední Polské republiky v nadmořské výšce okolo 909 m, v katastru polské obce Kamesznica. Odtud se po 16 km dostává na území ČR poblíž obce Bukovec. Profil křížení státní hranice se nachází v říčním kilometru 72,8 (soutok s Oleškou), odtud teče severozápadním směrem a do recipientu - Odry - se vlévá u Bohumína (v místní části Kopytova) v nadmořské výšce 190 m. Z uvedené délky (72,8 km) na přibližně 25,3 km řeka tvoří státní hranici mezi Českou a Polskou republikou, na zbývající délce (47,5 km) protéká jen českým územím.

Geograficky Olše připadá k beskydské části povodí se všemi jeho atributy, to znamená s rozkolísanějšími průtoky vody a s horšími stabilitními poměry za povodní. Podélný sklon dna řeky se na českém území odshora pohybuje od přibližně 10 ‰ mezi Bukovcem a ústím Lomné, přes 5 ‰ (po Ropičanku), 3 ‰ (po Stonávku) až k 1,5 ‰ u ústí. Přímo do Olše ústí celkem 4 přítoky -  Lomná, Ropičanka, Stonávka a Petrůvka. Mimo ně je do ní zaústěna ještě řada toků menších, mezi nimiž jsou například Karvinská Mlýnka, Karvinský potok či Lutyňka. 

Charakterem celkově patří Olše k beskydským tokům s vyšším sklonem dna, se strmými povodňovými vlnami a s méně stabilními směrovými poměry. Civilizační vlivy, které se řeky dotýkají, jsou spojeny s celkovým osídlením nivy, s těsným sousedstvím měst, průmyslu, komunikačních tahů a na určité délce i s vlivy poddolování. Celkový vývoj území v posledních 100 letech měl značný dopad na regulační zásahy do koryta řeky Olše. Ty se, snad mimo stabilizační úpravy břehů přes uvedená města, vázaly spíše nejdříve na dolní úsek toku. Řeka Olše totiž na podstatné délce zde tvořila státní hranici nejdříve mezi Rakouskem a Pruskem a již tehdy od Slezských válek v polovině 18. stol. oba státy měly zájem na stabilitě průběhu státních hranic. Jednalo se nejdříve o úsek od ústí po přítok Petrůvkou, kde regulační zásahy byly ve větším rozsahu na základě společného generálního projektu realizovány již na přelomu 19. a 20. stol. (trať mezi Věřňovicemi a Koukolnou). Těžiště úprav hraničních úseků Olše ale proběhlo až po vyhlášení samostatnosti ČSR, rovněž především z důvodu stabilizace státních hranic. Bylo to opět od ústí po Petrůvku v úseku tehdejší státní hranice ČSR s Německem, výše pak nad Karvinou v souběhu s KBD, kde se jednalo o státní hranice s Polskem. Soustavněji upraven (spolu s výstavbou dřevěných spádových stupňů) byl v přibližně tutéž dobu i úsek, kde řeka protéká českým územím karvinské enklávy. Ten byl později začátkem šedesátých let i ohrázován pro zajištění vyššího stupně ochrany před povodněmi rozvíjejícího se Karvinska. Za zmínku stojí, že trasování hrází bylo tehdy vybudováno tak, aby umožnilo pozdější případné volnější vedení koryta, upraveného předtím o parametrech s větší křivostí (s menšími poloměry oblouků). K rekonstrukci trasy řeky v tomto volnějším vinutí však nikdy nedošlo.

Z chráněných živočichů, kteří v Olši nebo na jejích březích sídlí, jsou to z ryb mihule potoční, ouklejka pruhovaná, oba druhy vranek, z ostatních vydra a ledňáček. Jako technické památky, vázané k Olši je evidován silniční most Sokolovských hrdinů v Karviné Darkově. Tento most poté, co byl předtím poddolován, bránil odtoku povodňových průtoků v Olši a byl potenciálním nebezpečím záplav v okresním městě Karviná, byl krátce po roce 2000 nadvýšen (cca 1,5 m) a celkově rekonstruován. Nyní po vyloučení silniční dopravy je promenádním mostem v Lázních Darkov.

Přibližně do poloviny minulého století prostor kolem Olše na území karvinské čs. územní enklávy nebyl tak územně exponován, jak je tomu dnes. Původní Karviná (v tu dobu s názvem Karviná II Doly) ležela mimo vlastní nivu Olše a Fryštát, z něhož se dnešní okresní město vyvinulo, se v jejím pravobřežním prostoru začal svojí infrastrukturou územně rozšiřovat až později. Ovlivnění území těžbou v levobřežním prostoru v Karviné II si vynutily začátkem 60. let přeložku Košicko-bohumínské dráhy z levobřežního území nivy Olše na její prvý břeh, protože průběh dráhy v linii staré trasy (v prostoru Karviné II – Doly) se stal z důvodu poddolování neudržitelný. Tak došlo k přeložce řeky od St. Města (od ústi Stonávky) směrem vzhůru po Darkov (km 20,9 – 23,5). Zatím se postupující těžbou z důlního pole dolu ČSA nejvýrazněji projevuje  proces poddolování mezi km 17,5 – 19,0 v území zvaném Kozinec, kde dochází k přeměně území v levobřežním prostoru Olše na bezodtokou poklesovou kotlinu.

V dnešní době na Olši funguje celkem 9 jezů. Za zmínku stojí jez, který zajišťuje odběr vody pro Elektrárnu Dětmarovice (ř.km 15,8). Zde pro garanci kvality odebírané vody pro elektrárnu bylo nutno pod jez odvést přeložkou Karvinský potok se slanými vodami, odváděnými z důlních děl karvinské části OKR. Délka přeložky, zčásti odvodňující z minula i ta nejzaklesnutější místa v oblasti Karviné II Doly, činí celkem 6,6 km. Soustava rybníků pod Karvinou („Olšiny“) je i nadále zásobována Karvinskou Mlýnkou od jezu v Ráji (km 25,6).

Zřizování rybníků v nivě Olše, jejichž začátek se datuje od konce 16. století, bylo v minulé době poměrně velmi významné. Byly to rybníky na terase mezi Stonávkou a Olší na úrovni Darkova. Rybníky lokalizované v prostoru Karviné pak ustoupily vlivům těžby uhlí a odvalovému hospodářství. Rybníky byly – a do jisté míry i zůstávají – jedinou významnější akumulací vody přímo v nivě Olše. Na samotné Olši není vybudována žádná údolní nádrž, nádrž Těrlicko, která leží na jejím přítoku Stonávce, má vzhledem k malé ploše ovládaného povodí a jejímu vysokému umístění v povodí poměrně malý vliv na vodní režim a odtokové poměry vlastní Olše.

Rozsah záplavových území odpovídá konfiguraci terénu nivních poloh a protipovodňovým opatřením, která byla na Olši v minulosti vybudována. Proti jiným tokům srovnatelné vodnosti (Opava a Odra nad Ostravou), je inundační území Olše ve střední trati poměrně úzké - od Karviné směrem po vodě se zužuje inundačními hrázemi, které zde z minulosti existují a pod Petrůvkou starými hrázemi rybničními.

Lze shrnout, že soustředěná zástavba Karviné, stejně tak jako areál Elektrárny Dětmarovice mají zajištěnou ochranu před povodněmi na Q100 (výjimkou je osada Kopytov), stejně tak jako obce Koukolná a Závada (ze strany od Olše). Nižší zabezpečenost má poddolováním postižená stará zástavba Darkova (na Q20).

Z hlediska vodohospodářské bilance situaci na Olši lze charakterizovat tak, že změny průtoků vody v ní, způsobené potřebami a spotřebami vody v jejím povodí, jsou celkově kompenzovány převodem pitné vody přes spotřebiště ze zdrojů, ležících v sousedním povodí Ostravice. Jedná se o spotřebiště prostoru Třinec – Český Těšín zásobovaného z vodního díla Morávka. Nejvýznamnějšími odběrateli vody, vázánými přímo k Olši, jsou Elektrárna Dětmarovice, Doly ČSA a Darkov. Analogicky k tomu k největším vypouštěním vody a bodovým zdrojům znečištění patří Elektrárna Dětmarovice a OKD, mimo ně Arcelor Mittal (bývalý Jäkl Karviná) a zejména komunální čistírny odpadních vod v Karviné. Kvalita vody na Olši odpovídá uvedeným vypouštěním, tok je postupně odshora jimi zatěžován, čímž se jeho jakost vody po toku pozvolna zhoršuje. Na spodních asi 16 km délky je kvalita zatěžována i rozpuštěnými anorganickými solemi, jako jsou sírany a chloridy, pocházejícími ze slaných důlních vod, odváděných do ní Karvinským potokem. (převzato z Atlas hlavních vodních toků povodí Odry, www.pod.cz)

Hydrologické údaje toku Olše - Věřňovice pod silničním mostem

Stonávka

Vodní tok Stonávka je se svou délkou 33,6 km významným levostranným přítokem řeky Olše. Pramení v nadmořské výšce zhruba 695 m. v Moravskoslezských Beskydech na katastru obce Komorní Lhotka. Odtud teče severním směrem, protéká obcemi Hnojník, Třanovice, Těrlicko, Albrechtice u Českého Těšína a Stonavou. Na území města Karviná se vlévá zleva do Olše.

Řeka Stonávka má podhorský charakter s vlastnostmi příslušejícími k beskydské části povodí co do celkové orografie, geologického podloží, srážkové činnosti i odtokových poměrů. Na podstatné části středního ale i horního toku protéká méně zalesněným územím s rozptýlenou zástavbou slezského typu, plynule přecházející z obce do obce. Významným předělem v její kontinuitě a i v povaze morfologie koryta je údolní nádrž Těrlicko. Původní podélný sklon dna řeky nad nádrží Těrlicko je charakterizován hodnotou okolo 10 ‰, pod nádrží se snižuje na 2 ‰. Průměrná velikost zrnitosti splaveninového materiálu dna dosahuje hodnot od 40 - 50 mm. Pod nádrží (pod km 12,4) se vesměs delší část úseku toku obešla bez větších systematických regulačních opatření a nachází se v přirozeném stavu. Pouze zcela spodní úsek a trať podél dolu Darkov bylo v minulosti třeba regulovat. Fenoménem, který se k nejspodnějšímu úseku Stonávky v posledních 3 desetiletích projevil, byla hluboká poklesová kotlina (lokalita Lipiny na území Karviné), vzniklá v jejím podélném profilu intenzívní činností dolu Darkov. Původní zájem ponechat vytvořenou pokleslinu svému osudu a přirozené sukcesi okolních biotopů převládla nakonec potřeba uložit do ní nadprodukci důlní hlušiny. Její prostor byl tak postupně zahaldován a rekultivován - dnes do podoby velmi využívaného golfového areálu. 

Koryto Stonávky je značně upravené. V prostoru nad nádrží Těrlicko bylo nutno zásahy do řeky provádět v mnohem intenzivnější podobě. Už více než před sto lety až do třicátých let minulého století byla v horních tratích postupně provedena řada bystřinářských úprav, pro stabilizaci toku. Činnost v tomto směru byla zintenzivněná ještě na přelomu padesátých a šedesátých let. Tehdy totiž bylo rozhodnuto o výstavbě Těrlické přehrady pro zásobení průmyslu na Karvinsku a Třineckých železáren provozní vodou a koryto Stonávky bylo třeba sklonově stabilizovat, aby se ze zdivočelých úseků zmírnil přísun splavenin do budované přehrady. Řeka tak byla těsně nad nádrží na 9,5 km postupně soustavně upravena a Státní lesy, které byly tehdy správcem Stonávky, poprvé zde použily ke stabilizaci v náhradu za klasické kamenné spádové stupně balvanité skluzy. 

Z hlediska vodohospodářské bilance lze situaci na Stonávce charakterizovat tak, že co do změny průtoků, vzniklou užíváním vody, dochází v ní celkově k jejímu určitému úbytku. Je tomu tak proto, že odběry vody pro průmysl (báňský sektor Karvinska a Třinecké železárny) jsou převáděny směrem mimo její povodí do sousedního povodí Olše.

Hydrologické údaje toku Stonávka - VD Těrlicko

Petrůvka

Řeka Petrůvka pramení v Polsku přibližně v nadmořské výšce 375 m. na okraji města Těšína (Czieszyn, místní část Zamarski). Odtud odtéká na severozápad a ústí do Olše pod obcí Závada jako tok tvořící státní hranice mezi ČR a Polskem. Celková délka od pramene k ústí činí 37,9 km, místo zaústění se nachází přibližně na kótě 205 m n.m. Co do správy je Petrůvka členěna tak, že nad km 14,3 kde se její tok nachází na polském území, je spravována polským správcem (OZGW), mezi km 8,3 až 14,3 teče přes obec Petrovice u Karviné enklávou českého území a pod ní (km 8,3) k ústí pak je „mokrou“ státní hranicí mezi ČR a PR (km 0,0 - 8,3). Ve správě s. p. Povodí Odry je tak v úseku mezi km 0,0 - 14,3. Na Petrůvce v úseku české správy není registrován žádný větší přítok, z větších sídel protéká místními částmi Prstná, Dolní Marklovice a Závada, patřícími pod obec Petrovice u Karviné.

Převážná délka toku se nachází tedy na polském území tzv. Těšínské pahorkatiny (celkem 23,6 km), které je zde poměrně málo zalesněno. Ve střední a dolní trati má Petrůvka nížinný charakter s meandrovitým průběhem trasy, kdy od vstupu na území ČR u Dolních Marklovic k ústí činí délka jejího koryta téměř dvojnásobek délky údolní nivy (14 km proti 7,5 km). Podélný sklon toku se zde pohybuje okolo 1,0 ‰.

Charakter Petrůvky odpovídá nížinnému toku, přičemž zástavba podél ní je značně rozptýlená a soustředěnější osídlení se vyskytuje jen ve střední části Petrovic u Karviné. Petrůvka v minulosti nikdy nebyla soustavněji upravována, vyjma krátkého úseku podél rybníka Urbančík II (km 9,3 -9,7). Sporadické zásahy do toku se tak v hraničním úseku omezily pouze na sanace břehových nátrží (např. v km 0,0 – 0,2), v české enklávě pak navíc na krátké úseky úprav břehů kolem mostů. Ochrana břehů byla v krátkých úsecích provedena i u některých nemovitostí, převážně pomocí kamenných patek, pohozu svahů, resp. vegetačního opevnění. Z celkové délky tyto jednostranné zásahy (ze strany ČR) byly provedeny asi jen na 1,1 km délky břehů. Nejvýznamnějšími elementy, které se dotýkají koryta toku a ovlivňují jeho odtokové poměry, jsou tak jen křížení komunikací - 4 silniční mostky a 3 lávky pro pěší.

V posledních desetiletích proběhlo na Petrůvce několik povodní, které se projevily výraznějšími škodami na majetku občanů. Příznačné byly průběhy povodní v letech 2005 a 2010, z nichž ta druhá byla hodnocena úrovní 100leté vody. V důsledku tohoto stavu byla provedena v letech 2011 – 2012 na toku rozsáhlejší protipovodňová opatření, většinou v podobě jednostranných ochranných hrází kolem meandrujícího toku, tj. 0,33 km dlouhá hráz na pravém břehu odspoda od rybníka Urbančík II po těleso silnice z Petrovic u Karviné do Prstné nahoře (km 9,5 – 9,9), protiproudně pak 0,8 km dlouhé ohrázování levého břehu (km 9,9 -11,5) s protivodním ukončením betonovou zídkou (dl. 45 m). 

Významný na Petrůvce zůstává rozsah záplavového území v úseku, kde potok tvoří hranici mezi ČR a PR (km 0,0 – 8,3). Zde jeho šířka kolem meandrujícího koryta dosahuje jen na české straně šíře až 300 m. Po provedení úprav a ohrázování je ve vlastních Petrovicích u Karviné dosaženo zde stupně ochrany zástavby před povodněmi na 100letou vodu, ve výše ležícím prostoru Dolních Marklovic je to jen pro povodně menší, než je voda 20letá. Nedostatečnost ochrany pro českou zástavbu zůstává v obci Závada v dolním hraničním úseku (přibližně km 1,0 – 5,0) a pro asi 10 rodinných domků v části Dolních Marklovic. Tady okrajové partie obce jsou ohrožovány záplavami s četností již od vody 5leté (Q5).

Hydrologické údaje toku Petrůvka - Zebrzydowice

 
Na území SO ORP Karviná se nachází několik dalších vodních toků. Patří mezi ně Karvinský potok, jež pramení v obci Horní Suchá ve výšce 263 m a teče severním směrem ke Karviné. Protéká zde důlními oblasti Dolu Barbora a Dolu Gabriela a napájí rybníky Mokroš a Pilňok. V oblasti dolů ČSA je zatrubněn, na Sovinci poté přemostěn silnicí I/59. Poté Karvinský potok protéká kolem Špluchova, Doubravy, Kozince, poté teče rovnoběžných směrem s Olší, do které se vlévá v Koukolné u železničního mostu (km 15,8) v nadmořské výšce 210 m. Křivý potok pramení na území obce Horní Suchá, teče východním směrem a v obci Stonava se vlévá do Stonávky u mostu před školou. Cestou napájí několik vodních ploch, zejména kaskádu u rybníku Kateřina. Mlýnka pramení v osadě Oplíží na severu obce Doubrava. Teče pak severním směrem přes Koukolnou, podél Olše a vlévá se do ní za elektrárnou Dětmarovice u hranic. Vodní tok Glembovec pramení v Doubravě pod Dinoparkem Ostrava. Teče pak severním směrem do Dětmarovic a vlévá se do Mlýnky v Koukolné. Vodní tok Olmovec pramení v části Dětmarovice Olmovec, podtéká silnici č. 474 na Orlovou. Obtéká Farský rybník, za kterým se vlévá do Lutyňky. 

N-leté průtoky vybraných profilů na území SO ORP Karviná

Hydrologické údaje toku Karvinský potok - uzávěrný profil v Koukolné

Hydrologické údaje toku Glembovec - u soutoku s Dětmarovickou Mlýnkou

Hydrologické údaje toku Glembovec - Krempulec - u soutoku s Glembovcem

Hydrologické údaje toku Glembovec - Za lesem - u soutoku s Glembovcem

Hydrologické údaje toku Olmovec - u hranice katastru

Hydrologické údaje toku Bezejmenný potok - přítok Olmovce - u soutoku s Olmovcem

Základní údaje o vodních dílech na území SO ORP Karviná

Na území SO ORP Karviná se nachází cca 60 vodních nádrží, z nichž převážná většina spadá do IV. TBD kategorie.