Přirozená povodeň

Přirozenou povodní se rozumí povodeň způsobená přírodními jevy, kdy dochází k přechodnému výraznému zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových toků, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto vodního toku a může způsobit škody.

Přirozené povodně lze rozdělit do několika hlavních typů:

• zimní a jarní povodně způsobené táním sněhové pokrývky, popřípadě v kombinaci s dešťovými srážkami; tyto povodně se vyskytují nejvíce na podhorských tocích a postupují dále do níže položených úseků větších toků
• letní povodně způsobené dlouhotrvajícími regionálními dešti; vyskytují se zpravidla na všech tocích zasaženého území, obvykle s výraznými důsledky na středních a větších tocích
• letní povodně způsobené krátkodobými srážkami velké intenzity (i přes 100 mm za několik málo hodin) zasahujícími poměrně malá území; mohou se vyskytovat kdekoliv na malých tocích a nelze se proti nim prakticky bránit (mají extrémně rychlý průběh povodně). Bývají označovány jako přívalové povodně (flash floods)
• zimní povodně způsobené ledovými jevy na tocích i při relativně menších průtocích, vyskytují se v úsecích náchylných ke vzniku ledových jevů

Na území obce Sobotín lze předpokládat možnost vzniku všech druhů přirozených povodní, avšak s rozdílnou pravděpodobností vzniku jednotlivých typů. Na drobných vodních tocích může dojít k povodni především vlivem lokálních přívalových srážek velké intenzity, zejména v letním bouřkovém období. 

Místa, odkud přichází přívalová povodeň na území obce Sobotín, jsou uvedena v kapitole Odtokové poměry

 
 Místa ohrožená přívalovou povodní

Historické povodně

Největší záplavy se v oblasti povodí Merty a Klepáčovského potoka odehrály v letech 1903, 1921, 1927, 1940, 1947, 1984 a nejničivěji v červenci roku 1997.

Povodňová situace v červenci 1997 byla způsobena dvěma epizodami vydatných dlouhotrvajících srážek. Srážky na území ČR započaly 4. 7. 1997, kdy střední Evropa byla pod vlivem zvlněné studené fronty, která postupovala pozvolna od jihozápadu k severovýchodu. Její přechod byl provázen četnými bouřkami a lijáky. Vytvořila se prohlubující se tlaková níže, která postupovala 5. 7. – 6. 7. směrem k severovýchodu na západní Ukrajinu. Zpravidla tlaková níže nad Ukrajinou postupuje dál k severovýchodu, postupně se vyplňuje a slábne anebo se začíná vracet směrem na západ až severozápad (tzv. retrográdní postup níže) a rovněž zaniká. Tentokrát srážky ale pokračovaly ještě o dva dny déle, protože Azorská výše se přesunula k jižní Skandinávii, čímž došlo k zablokování retrográdního postupu tlakové níže, která se tak zastavila nad územím jižního Polska. Mezi tlakovou výší a tlakovou níží výrazně zesílil tlakový gradient s následným zvýšením rychlosti větru ze severních směrů. V důsledku toho došlo k zesilování úhrnů spadlých srážek na návětrné straně hor – severní a severovýchodní svahy Krkonoš, Orlických hor, Jeseníků a Beskyd. 9. 7. tlakový gradient začal slábnout a srážky na celém území ČR ustaly. Druhé srážkové období započalo 17. 7., kdy došlo k přibližování, a nakonec ke splynutí dvou frontálních systémů.

Rozložení pětidenních úhrnů srážek v období od 4. – 8. 7. 1997 [mm] – vlna

Povodeň v červenci roku 1997 popsaná Miroslavem Mikuláštíkem - kronikářem obce Sobotín

Povodeň bych rozdělil do dvou oblastí. Na sobotínskou a petrovskou, případně na oblast Klepáčovského potoka a řeku Mertu. Tentokrát lze Klepáčovský potok pochválit. Oproti roku 1984 byl klidný a neopustil své koryto. Až na drobné výjimky (zničený břeh u pana Panáčka, Voběrky, Bublíka, Tomka) nezpůsobil žádné další škody. Bylo to i zásluhou hasičů a občanů, kteří průběžně odstraňovali naplavený materiál u jednotlivých mostů.

Daleko větší škody způsobila řeka Merta, která po postupném ničení Vernířovic, zcela zdemolovala samospádovou vodárku u Vernířovic a systematicky ničila pozemky rodiny Pavelků (na mlýně). Rozvodněná řeka začala ohrožovat i dům. Nakonec se podařilo vrátit řeku do původního koryta, a tak ochránit dům, který by se jistě stal "hračkou" rozdivočelé vody. Zcela byla zdemolována zadní cesta do Vernířovic. Svou běsnící sílu ukazuje na zahradě Diakonie (soutok s Klepáčovský potokem), kde po stržení lávky se rozlévá po celém areálu, vniká do první budovy, aby sklepními okénky opět vytékala ven. Velmi brzy je zatopena továrna Velamos a voda ničivě působí po celé délce svého toku. Stržení bytu pana Radka Bolečka bylo prvním upozorněním na ničivou sílu. Žalostný pohled byl na dravou řeku (dříve cesta), která se řídila od paní Kotrašové ke Strakům. U Kašparů začíná síla řeky mohutnět, zaplavuje okolí a ničí vše, co jí stojí v cestě. Od viaduktu v Petrově se rozlévá po obou stranách a způsobuje zkázu, která má za následek ničení mostů, zahrad, cest, vniká do domů, sklepů, kůlen, garáží. Smutný byl pohled na zahrádky, které většinou vypadaly jako dna vypuštěných rybníků.

Po soutoku řeky Merty a Desné působí řeka škody, které jdou do statisíců. Neradostný je pohled na rodinné domky a pozemky u pana Raise, Brtníčka, Bergra, Pospíšila. Nikdo si nepamatuje podobné záplavy. Nepěkný byl pohled na cestu, která vede od obchodu pana Hlavici. Bláto, bláto a zase bláto. Někde v délce několika desítek metrů a výšce až jednoho metru. Na některých místech vyčnívaly pouze koruny stromů a špičky dřevěných plotů. Nejvíce dostaly zabrat cesty. Převážně jsou zničené a bude stát mnoho námahy, ale i peněz, než se dají do původního stavu, především v Terezíně.