Přirozená povodeň

Přirozenou povodní se rozumí povodeň způsobená přírodními jevy (zejména táním, dešťovými srážkami, chodem ledů), kdy je dochází k přechodnému výraznému zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových toků, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto vodního toku a může způsobit škody. Přirozenou povodní je i stav, při kterém voda může způsobit škody tím, že nemůže z určitého území přirozeně odtékat (nebo je její odtok nedostatečný), nebo dochází k zaplavení území při soustředěném odtoku srážkových vod.

Za nebezpečí přirozené povodně se považují situace při:

• dosažení stanoveného limitu vodního stavu nebo průtoku ve vodním toku a jeho stoupající tendenci
• déletrvajících vydatných dešťových srážkách, popřípadě prognóze nebezpečí intenzivních dešťových srážek, očekávaném náhlém tání, nebezpečném chodu ledů nebo při vzniku nebezpečných ledových zácp a nápěchů

Přirozené povodně lze rozdělit do několika hlavních typů:

• zimní a jarní povodně způsobené táním sněhové pokrývky, popřípadě v kombinaci s dešťovými srážkami; tyto povodně se vyskytují nejvíce na podhorských tocích a postupují dále do níže položených úseků větších toků
• letní povodně způsobené dlouhotrvajícími regionálními dešti; vyskytují se zpravidla na všech tocích zasaženého území, obvykle s výraznými důsledky na středních a větších tocích
• letní povodně způsobené krátkodobými srážkami velké intenzity (i přes 100 mm za několik málo hodin) zasahujícími poměrně malá území; mohou se vyskytovat kdekoliv na malých tocích a nelze se proti nim prakticky bránit (mají extrémně rychlý průběh povodně); bývají označovány jako přívalové povodně (flash floods)
• zimní povodně způsobené ledovými jevy na tocích i při relativně menších průtocích, vyskytují se v úsecích náchylných ke vzniku ledových jevů

Na území města Ledeč nad Sázavou lze předpokládat potenciální možnost vzniku všech druhů přirozených povodní, avšak s rozdílnou pravděpodobností vzniku jednotlivých typů.

Přirozenými povodněmi je město Ledeč nad Sázavou ohroženo zejména v období jarního tání (únor - březen), zejména pokud je tání kombinováno se srážkami.

Ohrožení města může být způsobeno i vlivem lokální přívalové srážky. Při přívalových povodních zároveň dojde k rychlému vzestupu průtoků a vodních stavů ve vodních tocích na území města, k jejich vybřežování z koryta vodního toku a přelévání přes mosty a lávky.

Popis rozlivů Sázavy při jednotlivých n-letých povodních:

• Při průtoku Q₁₀ je hladina vody ve vodním toku oproti průměrnému průtoku Q_a vyšší o 0,8 - 1,2 m v úsecích s volnou hladinou, o 0,2 - 0,5 m vyšší v úseku se vzdutou hladinou. Pohybuje se v rozmezí kót 347,5 - 352,0 m n. m. Kapacita koryta vodního toku je dostatečně vysoká, voda jen výjimečně vybřežuje do nižšího nivního stupně údolní nivy v místech, která v žádném případě nepředstavují ohrožení hmotných statků ani lidských životů. Zátopová šířka údolní nivy je nejvyšší při jihovýchodním okraji intravilánu města, kde dosahuje hodnot 70 - 90 m (ř. km 129,70 - 130,05, profily č. 14 a 15).

• Při průtoku Q₂₀ je hladina vody ve vodním toku oproti průtoku Q₁₀ průměrně o 0,4 m vyšší. Pohybuje se v rozmezí kót 347,9 - 352,3 m n. m. Kapacita koryta je v převážné části trasy vodního toku stále limitně dostatečná pro provedení povodňového průtoku. Vybřežení nastává výjimečně do nižšího nivního stupně údolní nivy opět v místech, která nepředstavují povodňové ohrožení. Zátopová šířka údolní nivy je rovněž nejvyšší při jihovýchodním okraji města, kde dosahuje hodnot 70 - 110 m (ř. km 129,65 - 130,05, profily č. 14 a 15).

• Při průtoku Q₅₀ je hladina vody ve vodním toku oproti průtoku Q₂₀ přibližně o 0,4 m vyšší. Pohybuje se v rozmezí kót 348,3 - 352,6 m n. m. Vodní tok v úsecích ř. km 126,78 - 127,20, 127,45- 127,95, 128,60 - 129,50 a 129,70 - 130,05 vybočuje z koryta při nejvyšší šířce zátopy 113 m. Nejvíce ohrožena je levobřežní zástavba ve středu města, ř. km 128,60 - 129,50 (profily č. 8 - 12), do vzdálenosti 10 - 50 m od břehové čáry koryta vodního toku. Celková zatopená plocha údolní nivy činí přibližně 7 ha.

• Při průtoku Q₁₀₀ je hladina vody ve vodním toku oproti průtoku Q₅₀ přibližně o 0,6 m vyšší. Pohybuje se v rozmezí kót 348,9 - 353,2 m n. m. Vodní tok prakticky v celé trase úseku oboustranně vybřežuje z koryta, při nejvyšší šířce zátopy 136 m. Nejvíce ohrožena je opět levobřežní zástavba ve středu města, ř. km 128,60 - 129,50 (profily č. 8 - 12), do vzdálenosti 30 - 70 m od břehové čáry koryta vodního toku. Celková zatopená plocha údolní nivy činí přibližně 16 ha. Dále je ohrožen objekt malé vodní elektrárny v ř. km 127,15 - 127,25 km a pravý břeh nad ústím Olešenského potoka v ř. km 129,10 - 129,30.

Popis rozlivů Olešenského potoka při jednotlivých n-letých povodních:

• Při průtoku Q₁₀ je hladina vody ve vodním toku oproti průměrnému průtoku Q_a vyšší o 1,2 - 1,5 m v úsecích s volnou hladinou, o 0,2 - 0,3 m vyšší v úseku se vzdutou hladinou. Pohybuje se v rozmezí kót 351,4 - 386,0 m n. m. Kapacita koryta vodního toku je v zástavbě dostatečně vysoká, voda jen výjimečně vybřežuje do nižšího nivního stupně údolní nivy v místech, která v žádném případě nepředstavují ohrožení ochraňovaných hodnot. Rozsah zátopy mimo intravilán města zpravidla přesahuje (někde významně) hranici koryta. Jedná se zde o přirozený přírodní stav.
  
  
• Při průtoku Q₂₀ je hladina vody ve vodním toku oproti průtoku Q₁₀ průměrně o 0,2 m vyšší. Pohybuje se v rozmezí kót 351,6 - 386,1 m n. m. Kapacita koryta je v zástavbě města zpravidla stále limitně dostatečná pro provedení povodňového průtoku. Vybřežení nastává výjimečně do nižšího nivního stupně údolní nivy opět v místech, která nepředstavují ohrožení ochraňovaných hodnot.
  
  
• Při průtoku Q₅₀ je hladina vody ve vodním toku oproti průtoku Q₂₀ přibližně o 0,2 m vyšší. Pohybuje se v rozmezí kót 351,8 - 386,1 m n. m. Vodní tok v profilu č. 1, dále v úseku mezi profily č. 6 a č. 15 vybřežuje z koryta při nejvyšší šířce zátopy v intravilánu 49 m. Zátopa povodňového koryta se v zástavbě pohybuje zpravidla v rozmezí 10 - 20 m.
  
  
• Při průtoku Q₁₀₀ je hladina vody ve vodním toku oproti průtoku Q₅₀ přibližně o 0,2 m vyšší. Pohybuje se v rozmezí kót 352,0 - 386,3 m n. m. Vodní tok prakticky v celé trase úseku oboustranně vybřežuje z koryta, při nejvyšší šířce zátopy 56 m. Nejvíce ohrožena je oboustranná zástavba rodinných domků v dolním úseku do vzdálenosti 10 - 25 m od břehové čáry koryta vodního toku. Větší nárůst zátopové šířky je dán zřetelným poklesem středních profilových rychlostí při vybřežení vody do údolní nivy.

Místa, odkud přichází přívalová povodeň na území města Ledeč nad Sázavou, jsou uvedena v kapitole Odtokové poměry

Historické povodně

Velká povodeň se vyskytla na Olešenském potoce naposledy v červnu roku 2004 a způsobila škody ve městě Ledeč nad Sázavou. Jednalo se o bleskovou povodeň, jejíž příčinou byly přívalové srážky. Okolní srážkoměrné stanice naměřily až 90 mm / 6 hod, ale žádná z nich se nenachází v povodí Olešenského potoka, předpokládá se na základě informací z meteorologického radaru, že v horní části povodí mohlo spadnout více než 100 mm. Předpokládaný kulminující povodňový průtok překračoval 36 m³/s.

Na Sázavě se v posledních 20 letech vyskytly spíše menší povodně, které nezpůsobily větší materiální škody (i díky rozmístění zástavby převážně mimo údolní nivu Sázavy). K rozlivům mimo koryto Sázavy ale došlo např. v srpnu 2003, v březnu 2005 i v roce 2006.