Přirozená povodeň
Přirozenou povodní se rozumí povodeň způsobená přírodními jevy, kdy dochází k přechodnému výraznému zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových toků, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto vodního toku a může způsobit škody.
Přirozené povodně lze rozdělit do několika hlavních typů:
- zimní a jarní povodně způsobené táním sněhové pokrývky, popřípadě v kombinaci s dešťovými srážkami; tyto povodně se vyskytují nejvíce na podhorských tocích a postupují dále do níže položených úseků větších toků
- letní povodně způsobené dlouhotrvajícími regionálními dešti; vyskytují se zpravidla na všech tocích zasaženého území, obvykle s výraznými důsledky na středních a větších tocích
- letní povodně způsobené krátkodobými srážkami velké intenzity (i přes 100 mm za několik málo hodin) zasahující poměrně malá území; mohou se vyskytovat kdekoliv na malých tocích a nelze se proti nim prakticky bránit (mají extrémně rychlý průběh povodně); bývají označovány jako přívalové povodně
- zimní povodně způsobené ledovými jevy na tocích i při relativně menších průtocích, vyskytují se v úsecích náchylných ke vzniku ledových jevů
Městys Jedovnice byl povodněmi postižen několikrát. Nejvýrazněji v letech 1883, 1927, 1972 a 2006.
Místa, odkud přichází přívalová povodeň na území městyse Jedovnice, jsou uvedena v kapitole Odtokové poměry.
Historické povodně
Povodeň v roce 1883
Národní listy píší o velké povodni v červnu 1883, která postihla Jedovnice a další vesnice
(…) Z Moravy přicházejí žalostné zprávy o řádění povodně. Při prudkém dešti, který se strhl v úterý 18. tohoto měsíce, rozvodnily se řeky Švarcava a Svitava. (Pozn. red.: Švarcava je někdejší alternativní název řeky Svratky.)
Na venkově byly některé vesnice zaplaveny, jako například Zábrdovice, Husovice, Maloměřice, Židenice, Adamov, Jedovnice aj. Pohled na tyto zaplavené dědiny je nanejvýš smutný. (…) Seno a jetel, které byly v kupách, vypadají jako na vodě rozházený hnůj, brázdy jsou rozryté a obilí je zcela pod vodou.
Mezi lidmi panuje bolestný zármutek a bědování. Z domků, které stojí ve vodě, se muselo obyvatelstvo vystěhovat. (…) Při cestě vlakem od druhého tunelu až do Adamova se cestovateli ukazuje žalostný obraz. Cesty jsou vymleté, pole a zahrady zpustošené, silnice vodou zaplavené, na polích jsou velké trhliny a vše, co na nich bylo, je zničeno. (…)
Národní listy, 1883, ročník 23, datum vydání 22. 6. 1883
(dostupné v digitální knihovně Národní knihovny https://kramerius5.nkp.cz/)
Národní listy píší o velké povodni v červnu 1883, která postihla Jedovnice a další vesnice
Národní listy píší o velké povodni v červnu 1883, která postihla Jedovnice a další vesnice
Kronikář Alois Roudný - strojopis z roku 1978 (kapitola Živelné pohromy na str. 72 - vzpomínka „z roku 1885“ od mlynáře Bohuslava Julínka)
Červen toho roku byl značně deštivý. Po 14 dnů byly silné deště a ty vyvrcholily 22. června třemi prudkými bouřemi během jednoho dne. Bouře byly provázeny průtrží mračen. Stav vody v Budkovanu se rychle zvyšoval. Stavidlo nevydrželo tlak vody, vyrvalo se a voda se valila otvorem 12 m širokým ven z rybníka. Byla vytažena všechna stavidla a voda se valila ven. To však nestačilo a voda přetékala přes hráz v místech dnešního fotbalového hřiště a dále silnice. Na poli zvaném „Rybníku“ se voda vylila a vytvořila nový rybník. Vody v místech stavidel pak tekly do Dymáku a odtud dolů přes hráz, takže i po silnici kolem mlýna jí teklo 1 m vysoko. Spoušť způsobila i u spodního mlýna, kde sebrala zdi a zničila zařízení mlýna.
Další povodeň již naši starší občané pamatují. V létě roku 1927 přišlo také několik bouří, že stav vody ve všech rybnících značně stoupal. Prvně opět povolil splav na Budkovaně a tím se velmi zvýšil stav vody v Olšovci. Voda odtékala z rybníka na všech stranách, hlavně přes hráz u pily, a hráz začala podemílat. Je zapsáno, že bylo štěstím, že na hrázi bylo množství klád, které byly rozhozeny po hrázi, a síla vody se valila přes ně, ale nemohla již škodit hrázi. Množství vody nevydržela hráz Dymáku, která se protrhla, a velkým otvorem se valila voda přes mlýn do Floriánku, kde vytrhla stavidla. Dále dravému živlu nestálo nic v cestě. Voda na dolní pile odnášela nařezaná prkna, kterými se zatarasil odtok v Propadání. Na pomoc muselo být povoláno vojsko, protože značná část údolí byla pod vodou.
Ze strojopisu Aloise Roudného „Jedovnice“ (1978)
Ze strojopisu Aloise Roudného „Jedovnice“ (1978)
Ze strojopisu Aloise Roudného „Jedovnice“ (1978)
